Má cesta ke snížení váhy, krátký příběh končící dobrým pocitem
Je mi 65 let a svůj dosavadní život jsem většinou prožil mezi výsadkáři z Prostějova. Pohyboval jsem se v různých kolektivech lidí, ale nejlepší kolektiv úzce spolupracujících lidí jsem zažíval v letech 1997 – 2000, kdy mi bylo kolem 40 let. Byl jsem v pozici velitele a snažil jsem se k mým podřízeným vždy chovat spravedlivě, tedy za dobrý výkon pochvala, za spackanou práci trest.
Podle situace jsme se scházeli pravidelně při kulatých výročích a jako vždy vzpomínali na časy služby v uvedených letech. Tyto setkání byly přerušeny opatřeními při COVID – 19. V únoru 2024 jsem potkal jednoho ze svých podřízených (to už jsem si užíval zaslouženého odpočinku) a po delším rozhovoru jsme se domluvili, že zorganizujeme opět setkání našich bývalých spolubojovníků. Termín jsme stanovili na říjen 2024 a podmínkou účasti bylo oblečené tričko s označením našeho kolektivu, které jsme v uvedené době nosili.
A zde začíná můj boj s nadváhou. Přišel jsem domů, vyhledal jsem a zkusil obléct uvedené tričko a zjistil jsem, že se mi nějak scvrklo. Řekl jsem si, že před mé bývalé spolupracovníky takto nemohu předstoupit a začal jsem řešit a hledat pomoc ke snížení mé váhy. Měl jsem štěstí, protože v měsíci březnu jsem na internetu našel organizaci STOB (Stop obezitě), která nabízela vstupní konzultaci ke snížení hmotnosti a změnu stravovacích návyků. Do Vyškova jsem přijel s určitou nejistotou, co vše budu muset podstoupit, abych mohl v říjnu obléct tričko a necítil se v něm nesvůj. Zde jsem potkal sympatickou paní Jirkovou, se kterou jsem podrobně probral mou situaci. Jednalo se o příjemný rozhovor ukončený stoupnutím na váhu. Výsledek vážení byl ještě horší než jsem si myslel. Tady jsou výsledky: hmotnost – 121,3kg, BMI – 38,3, metabolický věk – 80 let, viscerální tuk – 21,5. Domluvili jsme se na osmi následných sezení, vždy jednou měsíčně. Zároveň jsme si vzájemně stanovili postup a cíl následujícího setkání. Na mou žádost paní Jirková ochotně zpracovala několik možných týdenních jídelníčků a na mě bylo, abych se začal dle nich řídit. Byl jsem upozorněn, že bych neměl trpět hlady a snažit se dodržovat stanovený jídelníček.
Musím se přiznat, že zpočátku nebylo pro mne jednoduché začít konzumovat některé potraviny, které jsem v mém jídelníčku nikdy neměl, třeba takový tvaroh, bulgur nebo cizrnu. Ano, změnil jsem způsob stravování a to tak, že jsem začal připravovat menší porce a více zeleniny, také jsem hodně pil vodu a magnesii. No, a první výsledky se začaly dostavovat. První změnu jsem pocítil asi po čtrnácti dnech, kdy jsem se při výstupu do schodů přestal zadýchávat. V tuto dobu jsem si ale uvedené tričko ještě nedovolil oblékat. Začal jsem se postupem času cítit stále lépe vzhledem k tomu, že jsem začal intenzivněji chodit (4 – 5km denně) a jezdit na kole. Na druhou stranu musím říct, že někdy se mi zdálo, že snižování váhy nejde dost rychle, ale měl jsem před sebou vysněný cíl a svou vůlí se mi dařilo překonávat tyto zřídkavé situace. Bylo příjemné, že jsem se cítil velmi dobře a optimisticky i na každé další schůzce s paní Jirkovou. Její pomoc a optimistická nálada mi vlévala novou krev do žil a novou inspiraci při přípravě pokrmů. Menší porce a hodně zeleniny se staly mojí stravovací normou a já si na tento způsob zvykl. Zatím jsem ale nedosáhl takových chutí, abych rozpoznal palmový olej při kousnutí do tatranky, jak mi sdělila paní Jirková. Těšil jsem se, že to přijde, ale tam jsem zatím nedospěl. Tatranku jsem zkusil a ejhle, celou jsem jí nesnědl. Považoval jsem to za velký pokrok, protože dříve jsem byl schopen sníst celou čokoládu na posezení. Za velmi důležité rovněž považuji sepsání jídel do nějakého bloku, které jsem konzumoval každý den. Na začátku jsem se zhrozil, kolik jsem toho za den snědl, ale postupem se množství začalo snižovat. I to mě posilovalo a bylo to opravdu důležité.
V měsíci červnu jsem se odvážil zkusit si uvedené tričko, ale stále jsem se v něm necítil. Na druhou stranu jsem mohl začít nosit další a další oblečení, které do té doby leželo ve skříni. Postupem času jsem si zvykl na pestrou méně kalorickou stravu a cítil jsem se velmi dobře. V mém procesu snižování váhy mě podporovala i moje partnerka. Při návštěvě rodičů jsem se věnoval fyzickým pracem na zahradě, které rovněž pomáhaly k mojí dobré náladě. U jejich bydliště je les, a tak jsem vždy vyrazil i na čerstvý vzduch do lesa, protože u rodičů byly k snědku vždy různé pochutiny, které by mě lákaly. V měsíci září jsem se opět odvážil obléknout tričko a byl jsem velmi potěšen, že už nevystupovalo břicho a cítil jsem se v něm velmi dobře. V měsíci říjnu jsem absolvoval poslední sezení s paní Jirkovou. Zde jsem zjistil, že jsem na dovolené trochu lajdačil a hned se to projevilo mírným zvýšením sledovaných údajů. Nicméně jsem měl ještě 10 dnů k našemu plánovanému setkání s mými bývalými spolupracovníky a tedy dost času se dostat opět do formy. Totiž, už vím jak na to. To se podařilo, setkání dopadlo velmi dobře a i já se cítil výborně. Ano, vypadal jsem dobře a bylo mi to i sděleno.
Závěrem bych rád vyzdvihl, co pro mě bylo nejdůležitější, abych snížil svou váhu. Vytýčil jsem si cíl a dobu do které jej chci splnit a zároveň jsem si udržoval silnou vůli, která byla součástí celé procedury.
Rád bych touto cestou poděkoval paní Jirkové, která mě svým optimismem, profesionalitou a radami velmi pomáhala ke snížení mé váhy a ostatních sledovaných údajů. Tady jsou závěrečné výsledky: hmotnost – 104,3kg, BMI – 32,9, metabolický věk – 57 let, viscerální tuk 15. Ano, je to velký skok, nicméně, stanovil jsem si další cíl – v měsíci květnu 2025 máme sraz ze základky a tam bych chtěl docílit váhy pod 100kg. Budu si držet palce.